BLOG Život podle Karol: Ona ještě nechodí?

Chůze. Jedno z nejčastěji probíraných témat ohledně dětí. Další z věcí, které (mám pocit) se berou jako závod nebo soutěž a maminy se předhání v tom, které dítě dřív chodilo - anebo to může být úplně naopak a řeší, že se dítěti vůbec chodit nechce, že už by přece v roce dávno chodit mělo (zažitá situace, které se starší generace stále drží).

1. rok dítěte je nějak prazvláštně zažit tím, že by v té době mělo dítě už samostatně chodit a jakmile někdo vidí, že ještě nemá "chodící" boty, padne právě otázka "Ona ještě nechodí?".

Tímto článkem chci mluvit, tedy psát, k maminám jejichž děti si s chůzí dávají na čas a ony jsou kvůli tomu středem nepříjemných otázek a rádoby „dobrých“ rad jak děti naučit chodit.

A také bych jím chtěla zodpovědět několik nejčastějších otázek. Setkala jsem se dokonce s názorem, na který do smrti nezapomenu a který zněl ve smyslu „odpůrkyně chodítek a pak se diví, že jim děti nechtějí chodit“ nebo „bez chodítka se ale chodit nenaučí“.

No. Taky jste si zrovna plácli rukou po čele? Co na to říct.

Jak to bylo u nás

Klaudinka začala v 5 měsících pérovat na kolenou. Plazit se začala úderem 6 měsíce, každým dnem se plazení zlepšovalo a hlavně zrychlovalo. V 8 měsících si během pár dní stoupla, sedla a začala lézt, což byl vážně fofr a já se nestačila divit. Obcházení nábytku přišlo v 9 měsících, kdy začala všechno možný i nemožný tlačit před sebou. Stoj v prostoru přišel až ve 14 měsících. Chodit začala v 15 měsících a venku až o měsíc později.

U druhého dítěte je člověk už takový uvolněnější a spoustu věcí přestane řešit. Takže u Sofinky si to zas tolik nepamatuju, abych pravdu řekla :-D. Nechala jsem jí prostě samorůst. Nic jsem nijak extra nesledovala a hlavně! Hlavně jsem jí nesrovnávala s ostatními dětmi.

Srovnávání je to nejhorší, co můžete dělat. Komplikujete si tím zbytečně život. Každé dítě je jiné a každé k určitým věcem dozraje v jiný čas. Za pár let ani nepoznáte, které dítě chodilo v půl roce a které až mnohem později.

Sofinka tedy v půl roce začala pérovat na kolenou. Nejdřív jsem si myslela, že přeskočí plazení a bude rovnou lézt. Nakonec plazení přišlo v 7 měsících, kdy začala zkoumat celý byt a prolézat všechny možný i nemožný kouty, ale u ní to bylo spíš tzv. píďalkování, že se plazila a zvedala u toho zadek + se odrážela špičkami u nohou. Sedla si koncem 8 měsíce a stát začala přesně v 10 měsících. Pak postupně přešla na obcházení nábytku a lezení přišlo v 11 měsících. Kolem Vánoc, tedy ve 14 měsících, se už snažila o kroky do prostoru, ale pořád to nebylo ono.

Když jí padlo 17 měsíců, začala trénovat samostatný stoj v prostoru a kroků udělala klidně 10, pokud měla náladu, ale pořád to nebyla chůze jako taková. Dávala si hodně na čas, sbírala jistotu, trénovala to, co už umí, snažila se zlepšit na maximum.

V 18 měsících najednou ze dne na den začala chodit. Ten den jsme byli v zooparku Chomutov a Sofinka to tam téměř celé prošla po svých. Chodila jako profík, jako kdyby to na nás celou dobu jen hrála a dělala, že chodit neumí. My jen žasli. Asi se k tomu potřebovala dopracovat. Měla jistotu a prostě šla. Žádné pády, žádné vachrlaté chození. Prostě šla, šla, šla.

Kouzlo lezení

Lezení je jedním z nejdůležitějších a nejzdravějších pohybů dětí. Při lezení se propojují obě mozkové hemisféry, díky zkříženému vzoru, a zlepšuje se koordinace.

Střídá se ruka noha, což má pozitivní vývoj na rozvoj mozku a zpevňuje se také svalstvo trupu, které je potřebné ke kvalitnímu držení páteře a pro správný vzpřímený sed.

Sed většinou přichází až po lezení. Do sedu se dítě dostane tak, že z polohy na čtyřech jde do šikmého sedu a poté do volného sedu. Jakékoliv dřívější posazování není vhodné pro správný vývoj dětské páteře a kyčlí.

Proč některé děti nelezou

Obecně řečeno, může být v tomto případě problém se stranami svalového zajištění a s koordinací.

Pasivní sed

Pasivní sed je jakékoliv posazení, které je dříve, než dítě samo svede. Většinou se jedná o přitažení do sedu v autosedačce, lehátku či na Vašem klíně. Není to správný sed a rozhodně by se neměl podporovat, naopak bychom se mu měli snažit vyhnout. Gravitace působí na slabý trup.

Správné postavení

Mělo by proběhnout přes klek, nákrok a vytažení do stoje. Zprvu tomu předchází vytažení tahem horních končetin, posléze je nákrok a stoj přes oporu o dolní končetiny

Chodítka (aktivní i pasivní)

V pasivním chodítku dítě přetěžuje trupové svalstvo a dolní končetiny a také překlápí pánev vpřed, což nikterak nesouvisí s aktivní oporou dolních končetin. Aktivní chodítko dítě nutí chodit vpřed, ale důležité je nejdříve chodit do boku. V obou případech chodítka brání ve správném vývoji chůze.

Vodění za ruce

Dítě má v těchto případech většinou ruce vysoko nad hlavou a je vahou zavěšeno za ruce toho, kdo ho vede a tělo má prověšené. Nohama jen pohybuje a chůzí se to nedá vůbec nazývat. Pokud dítě dlouhodobě vodíte za ruce, tak si na tu oporu zvykne a nebude nuceno samo udržovat rovnováhu.

Jedině tehdy, pokud poskytnete dítěti oporu pod úrovní ramen, je chůze za ruku v pořádku.

Chůze do boku

Chůze do boku, ve stylu kraba, je naprosto správná. Předchází rovné chůzi a je to v podstatě jakákoliv chůze kolem nábytku či zdí.

Sofinka mi tímto stylem jednu dobu chodila i v prostoru, než získala dostatečnou jistotu, aby začala chodit rovně.

Chůze po špičkách

Spousta dětí může po špičkách chodit jen tak ze srandy. Zkouší jiný způsob chození, vidí svět zase z trochu vyšší perspektivy, balancují, hrají si na baletky apod. Pokud ale máte podezření, že to přetrvává dlouhodobě, bylo by na místě poradit se s kvalitním ortopedem. Mohlo by se také jednat o zkrácené šlachy či neurologický problém.

Kdy dítě opravdu chodí

Dost si všímám nesrovnalostí v tom, kdy berou ostatní chůzi jako chůzi. Setkala jsem se totiž třeba s názorem typu „no joo, Pepíček už dávno chodí, za ruce“ nebo „to víš že jo, Anička už dávno chodí, třeba když před sebou něco tlačí“. To má ale do chůze hodně daleko a s chůzí to ještě nemá ani mnoho společného.

Já chůzi jako takovou beru až tehdy, kdy převažuje před lezením. Jakmile dítě denně udělá třeba 20 kroků a převážně leze, pořád to neberu jako chůzi.

Kdy obout boty?

Na první boty přijde ten správný čas až v době, kdy opravdu dítě chodí samo v prostoru a chůze převažuje před lezením. Doma není vhodné mít na nohách pevnou obuv. Pokud ale chcete něco dítěti pořídit, například z důvodu chladné podlahy, zvolte obyčejné capáčky nebo ponožky s protiskluzem.

První boty vybírejte tak

  • aby byly dostatečně ohebné
  • aby měly dostatečný, ale zároveň ne příliš velký, nadměrek před prsty
  • aby měly podrážku po celé ploše boty stejně vysokou
  • aby byly bez podélné podpory klenby

Moje postřehy

Když se nad tím tak zamyslím, tak většina dětí, které začaly chodit dříve, chodí zvláštně. Například se hodně kymácejí, balancují, nemají stabilitu nebo chodí po špičkách a hodně padají.

Klaudinka když začala chodit, tak nejdřív chodila opatrně, jako robot, ale nikdy nijak nepadala, chůze byla stabilní.

Dítěti nejlépe pomůžete tím, že mu nebudete vůbec pomáhat!

Pokud máte pochybnosti, poraďte se s odborníkem zabývajícím se psychomotorickým vývojem a jeho případnou nápravou.

Článek vznikl ve spolupráci s fyzioterapeutem Martinem Valou, kterému tímto ještě jednou děkuji!

Text + foto: BLOG Život podle Karol

BLOG Život podle Karol: Ona ještě nechodí? patří do témat

Adresář

Diskuze na téma Péče o dítě

  • Hanová 04.03.2018 19:03 Citlivá pokožka

    Dobrý den ..co je to ten Zitenax?????

  • Olina 04.03.2018 19:03 Plenky

    FAkt? už po pár natřeních? Tak to je super! .. A kolikrát denně jste natírali?

  • Leona 02.03.2018 20:03 Plenky

    Párkrát jsem stím natřela p***** a byly vidět výsledky

  • Šestková 02.03.2018 20:03 Citlivá pokožka

    Koupila sem si ten krém asi před dvěma měsíci na doporučení kamarádky a ted na něj nedám dopustit.…

  • Míša 27.02.2018 10:02 školka

    Ofko, do školky Trojská labuť mi chodí obě moje děti. Jsme nadšení. Děti se do škoky těší, ze…

Píšeme jinde


Zdravě.cz na Facebooku