Co platí na děti?

Cizí lidé

Je absolutně na nás, rodičích, abychom zajistili bezpečnost dětí. Samozřejmý je neustálý dohled a přítomnost dospělého. Dobrým obecným pravidlem je, že dítě se musí rodiče vždy zeptat, ať chce jít kamkoli. Je to lepší než dítě v raném věku děsivě varovat:

„Nikdy nesmíš odejít s cizím člověkem, nastoupit s ním do auta, ani od něj vzít nějaké sladkosti."

Výborná taktika je hraní rolí s maňásky, vyprávění ukázkových pohádek apod. Domácí pravidlo by mělo být, že dveře od bytu otevírají pouze dospělí, děti ne. Naučte dítě zakřičet POMOC, ne jen plakat, když ho někdo vyděsí nebo se ztratí. Naučte dítě, co dělat, když se vám ztratí v parku, obchodním centru nebo na nádraží. Řekněte mu, ať najde někoho v uniformě, kdo mu pomůže. Noste u sebe fotku svých dětí, ať ji můžete ukázat ochrance. Řekněte dětem, ať v obchodě poprosí paní s dětmi:

"Prosím, pomozte mi najít maminku."

Je úplně v pořádku, když není vaše dítě nakloněno hned každému, s kým přijde do kontaktu. Dejte mu to na vědomí. Pozor na to, když o někom vaše dítě řekne, že s ním nechce být. Ptejte se proč. Naučte své čtyřleté dítko, jak zacházet s telefonem. V tomto věku by dítě mělo znát svou adresu. Procvičte, jak zavolat pohotovost, policii nebo hasiče a co má dítě říct do telefonu, když ho zvedne. Naučte ho říkat:" Haló, tatínek už jde k telefonu." Cizí člověk, to je spojení, které nám ve vztahu k našim dětem asociuje nebezpečí, ale nezapomeňme, že to může být též nový budoucí kamarád.

Nenávidím tě

„Jsi ta nejhorší máma, nenávidím tě."

Jsou to slova, která moc bolí, ale dříve nebo později je uslyší téměř každý rodič. Je to skličující, ale berte v potaz, že vaše dítě je ještě ve stádiu vývoje, kdy bojuje s tím, jak se vyjádřit. Chce vám pravděpodobně sdělit, že je naštvané kvůli něčemu, co jste udělali nebo spíše kvůli něčemu, co jste mu nedovolili. Poskytněte mu jistotu a pevné hranice. Neberte si tento útok osobně. Naučte své dítě, že i když chápete, že je naštvané, nelíbí se vám, že s vámi mluví tímto způsobem. Zkuste ignorovat nenávistná slova dítěte hned, jak je vysloví poprvé. Třeba pochopí, že to na vás nebude platit. Nebo změňte téma - zhluboka se nadechněte a přesměrujte pozornost dítěte jinam. Berte na vědomí skutečné pocity vašeho dítěte. Tím, že mu řeknete, že nesmí všechny nenávidět, nezměníte jeho pocity. Pojmenujte důvod, proč je naštvané. Používejte tvrzení v první osobě či začínající „Já", např.

„Nelíbí se mi, když tě tohle slyším říkat, protože taková slova mi ubližují."

Naučte dítě, jak jinak lze vyjádřit, že se zlobí. Např.

„Nemám rád, když mi bereš hračku z ruky, teď si s ní hraju já!"

Ujistěte ho, že jej stále máte rádi! Když budete odpovídat „ano", „jakmile", nebo „počkej" místo důrazného a konfliktního „NE", dostanete rozzlobené „Nemám tě rád!" z hlavy svého dítěte. Ihned díte pochvalte, když místo obvyklého odporu spolupracuje. Nereagujte křikem, odporem nebo hrubými slovy, dokonce i když si myslíte, že si to zaslouží, můžete brzy ztratit kontrolu nad situací a zatáhnete oba do konfliktu.

Pozor také na nejčastější spouštěče, které rozjíždějí výbuchy nenávisti. Váš miláček může být unavený, hladový, nemocný, takže zvažte, jestli by nepomohla svačinka, chvilka odpočinku nebo třeba jen přitulení k mamince. Nebojte, nejste jediní, kdo s tím bojuje. Ale s trochou cviku a několika hlubokými nádechy budete příjemně překvapeni, s jak pozitivním přístupem jste schopni přijít!

Máte své vlastní triky, jak zvládnout děti?

Autor: Šárka Balcarová