Specifika práce s dětmi jiné národnosti

Bohužel už také mohou mít nehezké zkušenosti vzhledem k české nesnášenlivosti a netolerantnosti vůči jiným národnostem, které žijí společně s námi. Někdy dokážou být sami vrstevníci – tedy děti – zlí na svoje nové spolužáky většinou tmavší pleti, někdy dokážou být stejným způsobem zlí i dospělí. O to je to pak bolestnější.

Dítě jiné národnosti přece nemůže za to, že se jeho rodiče spolu s ním přestěhovali do zcela jiné a jim ne vlastní oblasti. Přesto může cítit vinu za to, že tu je, že ho tu nemají rádi, že se odlišuje od ostatních. Přitom je zcela bezbranné v tom směru, že nastalou situaci nemůže vlastními silami nijak změnit, ani pořádně pochopit, to zkrátka není v jeho moci.

Jediné, čeho může dosáhnout, je získat si určité pochopení a snad možná i úctu od lidí, se kterými je v každodenním kontaktu. Jistě to není jednoduché a záleží na povaze každého dítěte, jak se s tímto problémem vyrovná. Dítě společenské, přátelské a dobromyslné to má díky své povaze jednodušší, dítě více uzavřené do sebe s tím může mít velký problém.

Hlídejme vztahy

Práce s dětmi jiné národnosti je náročná v tom směru, že je třeba hlídat veškeré vztahy těchto dětí s ostatními, ať už se jedná také o děti, nebo o dospělé jedince. Je třeba jednat s nimi stejně jako s dětmi naší země, a přitom ještě navíc být obezřetní při vlastní komunikaci s nimi a hlavně při komunikaci těchto dětí s ostatními.

Musíme hned v počátku zarazit jakékoliv ubližování těmto „jiným“ dětem (a nevylučuji samozřejmě ani obrácený efekt). Někdy stačí skutečně jen malinký náznak úšklebku či posměšku a tyto děti, které se vymykají našim zažitým zvyklostem, se uzavřou samy do sebe a zatvrdí se vůči všem a všemu.

Ani učitel nemusí být bez viny

Jako konkrétní příklad uvedu případ zhruba třináctiletého chlapce snědé pleti. Byl to nesmírně šikovný a obětavý hoch, se kterým nebyly žádné kázeňské problémy. Toto ovšem platilo vždycky pouze do té doby, než uslyšel na svoji adresu nějakou nevhodnou poznámku, která se ho po citové stránce velice dotkla.

Dokonce se odehrálo velmi neprofesionální extempore, kdy učitelka tohoto chlapce zesměšnila kvůli jeho tmavší pleti před celou třídou. V tom momentě v něm nastal zlom a začal se chovat agresivně a zle – přesně tak, jak o něm smýšlela ona pedagožka. To, že to byla prakticky jenom pouhá jeho vlastní obrana, bohužel nedošlo nikomu.

Problém společnosti - tolerance

Je až hrozivé, že ani pedagogika a výchova učitelů v dnešní době, kdy se setkáváme v každodenním životě stále častěji s lidmi jiných národností, nedokáže vychovat tolerantní kantory, kteří by tuto vlastnost dále přenášeli na svoje malé a tolik ovlivnitelné svěřence.

Ale tento problém se pochopitelně netýká pouze učitelů. Na stejný problém můžeme narazit třeba ve zdravotnictví a kdekoliv jinde, v jakékoliv jiné sféře. Je to problém nás všech a pochopitelně naší společnosti jako celku, nad kterým by se měla zamyslet každá rodina, protože základ správné výchovy je právě tam.

Autor: Jitka Suchánková